Lýdia Kovářová

„V hrůze člověk dokáže úžasné věci. Charakter má jen jeden, buď ho ohne, nebo ho neohne.“

Lýdia Kordíková, za svobodna Kovářová, se narodila v roce 1928 a vzpomíná na život v široké rodinné pospolitosti a hospodaření na rodinném statku v obci Jasenie, ležící nedaleko Brezna v podhůří Nízkých Tater.

Když v srpnu 1944 vypuklo v Banské Bystrici povstání, místní se rázem ocitli v centru bojů. Lýdia nejprve pomáhala s dalšími mladými lidmi vykládat zbraně a zásoby pro partyzány. V horské kolibě pak zažila děsuplnou noc, kdy Němci ostřelovali kopec nad nimi. Ve stavení se schovávalo osm lidí, z toho dvě děti. Lýdiin otec prý během této jediné noci zešedivěl.

Po potlačení povstání byli v každé domácnosti ubytováni němečtí vojáci. Důstojníci, kteří bydleli u Kordíkových, konfiskovali vybavení i domácí zvířectvo, neustále prohledávali domy a kontrolovali osoby.

V této atmosféře se Kordíkovi rozhodli vyhovět prosbě rodinného známého, vojenského lékaře, a po dva týdny ho s jeho společníky zásobovali jídlem ve sněhem zapadané horské chatě. Později pro ně dokonce vybudovali úkryt ze slámy a sena ve vlastní stodole.

„Musel jste jít nejdřív spodem a počítat traverzy. Při třetí jste odbočil, lezl nahoru a pak se spustil do krytu. Byla tam spousta dek, konzervy a kýbl na exkrementy. Jednou tam muži uvízli deset dní, protože Němci měli pod nimi koně.“

Po několika týdnech se skupina přesunula ze skrýše k partyzánům do hor, kde to bylo pro všechny bezpečnější.

Ve velmi nebezpečných situacích se rodina ocitala i později. Jednou k nim například přišel ukrývající se zdravotník pro proviant a ve stejnou chvíli dorazilo na prohlídku gestapo. Lýdia zdravotníka duchapřítomně schovala za skříň a zachránila mu tak život. Když Němci odjeli, nedokázala skříň znovu odtáhnout a schovaného muže vysvobodit. Adrelin jí před tím dal obrovskou sílu.

Kordíkovi se šťastně dožili osvobození, ale Lýdia neměla snadný život ani v poválečné době. V roce 1947 odmaturovala a v šedesátých letech vystudovala pedagogickou fakultu v Plzni. Protože však nikdy nevstoupila do komunistické strany a její bývalý manžel emigroval, potýkala se jako učitelka s problémy v zaměstnání a dlouho nemohla ani jako matka malé dcery získat byt. Učitelské povolání vykonávala až do důchodu.

Lýdia Kovářová je stále aktivní členkou Českého svazu bojovníků za svobodu.

Příběh Lýdie Kovářové byl podrobně zpracován dokumentaristy společnosti Post Bellum a je uložen ve sbírce Paměť národa.