„Každý sa oháňa slovami ‚Mám na to právo‘. Áno, máš, ale kým nezamedzuješ právo druhému, kým niekomu neprekážaš. Že máme okrem práv aj povinnosti, to nikto neakceptuje.”
Dnes devadesátiletý Branislav Tvarožek pochází z vesnice Lok poblíž Levic, která byla převážně maďarská. V mládí tak plynně hovořil nejen slovensky a maďarsky, ale díky škole i německy. To se mu později během války mnohokrát vyplatilo.
Začátek válečného konfliktu Branislava zastihl v době, kdy pracoval v továrně na výrobu rádií. Z průmyslovky ho vyhodili za to, že se spolužáky z internátu přemalovávali německé nápisy a psali protiněmecká hesla.
Po vypuknutí Slovenského národního povstání se Branislav Tvarožek přidal k odboji. Jejich skupinu bojující v horách však Němci postupně rozložili a pochytali. V zajetí Branislava zachránila znalost němčiny, když zaslechl rozhovor velitele stráže s lékařem. Podle velitele měl každý, kdo nebyl raněn, druhý den nastoupit do transportu. Branislavovi se podařilo lékaře přesvědčit, aby ho zapsal do stavu raněných, a později se přihlásil jako kuchař, ačkoliv nikdy předtím nevařil.
Tato lest mu vyšla. Přesunuli ho do vojenské nemocnice a přes příbuzného se mu podařilo dostat povolení k cestě do Nového Mesta nad Váhom. Štěstí při něm stálo i potom, a tak se dostal tajně domů.
Branislav se připojil ke svému otci, který sháněl jídlo pro partyzány v okolí města. Po obsazení výpadových cest vedoucích z města opět několikrát obratně využil své znalosti němčiny a mimo jiné tak k partyzánům dostal šest a půl metráku trhaviny.
Po válce Branislav Tvarožek dokončil průmyslovku a začal studovat elektrotechniku na vysoké škole. V roce 1948 ale ho ale zatkl komunistický za to, že u sebe nechal přespat svého bratrance, kurýra zpravodajské služby. Soud však byl k jakékoliv obhajobě hluchý a poslal Branislava na pět let do uranových dolů v Jáchymově.
Jeho šikovnost mu opět zajistila lepší podmínky: dokázal ledacos opravit, a tak ho vzali na elektrodílnu. Při jedné nehodě tam však utrpěl zranění, které mu natrvalo poškodilo zrak. V Jáchymově poznal řadu přátel, ale stal se i obětí provokace – jeden ze spoluvězňů Branislava před dozorci křivě obvinil z plánování útěku a on pak skončil na samotce.
Po návratu z vězení se shledal jen s matkou, otec zemřel čtyři měsíce před jeho propuštěním. V roce 1960 se Branislav Tvarožek šťastně oženil a pracoval až do důchodu jako elektrikář.
