„V hrůze člověk dokáže úžasné věci. Charakter má jen jeden, buď ho ohne, nebo ho neohne.“
Lýdia Kordíková, za svobodna Kovářová, se narodila v roce 1928 a vzpomíná na život v široké rodinné pospolitosti a hospodaření na rodinném statku v obci Jasenie, ležící nedaleko Brezna v podhůří Nízkých Tater.
Když v srpnu 1944 vypuklo v Banské Bystrici povstání, místní se rázem ocitli v centru bojů. Lýdia nejprve pomáhala s dalšími mladými lidmi vykládat zbraně a zásoby pro partyzány. V horské kolibě pak zažila děsuplnou noc, kdy Němci ostřelovali kopec nad nimi. Ve stavení se schovávalo osm lidí, z toho dvě děti. Lýdiin otec prý během této jediné noci zešedivěl.
Po potlačení povstání byli v každé domácnosti ubytováni němečtí vojáci. Důstojníci, kteří bydleli u Kordíkových, konfiskovali vybavení i domácí zvířectvo, neustále prohledávali domy a kontrolovali osoby.
V této atmosféře se Kordíkovi rozhodli vyhovět prosbě rodinného známého, vojenského lékaře, a po dva týdny ho s jeho společníky zásobovali jídlem ve sněhem zapadané horské chatě. Později pro ně dokonce vybudovali úkryt ze slámy a sena ve vlastní stodole.
„Musel jste jít nejdřív spodem a počítat traverzy. Při třetí jste odbočil, lezl nahoru a pak se spustil do krytu. Byla tam spousta dek, konzervy a kýbl na exkrementy. Jednou tam muži uvízli deset dní, protože Němci měli pod nimi koně.“
Po několika týdnech se skupina přesunula ze skrýše k partyzánům do hor, kde to bylo pro všechny bezpečnější.
Ve velmi nebezpečných situacích se rodina ocitala i později. Jednou k nim například přišel ukrývající se zdravotník pro proviant a ve stejnou chvíli dorazilo na prohlídku gestapo. Lýdia zdravotníka duchapřítomně schovala za skříň a zachránila mu tak život. Když Němci odjeli, nedokázala skříň znovu odtáhnout a schovaného muže vysvobodit. Adrelin jí před tím dal obrovskou sílu.
Kordíkovi se šťastně dožili osvobození, ale Lýdia neměla snadný život ani v poválečné době. V roce 1947 odmaturovala a v šedesátých letech vystudovala pedagogickou fakultu v Plzni. Protože však nikdy nevstoupila do komunistické strany a její bývalý manžel emigroval, potýkala se jako učitelka s problémy v zaměstnání a dlouho nemohla ani jako matka malé dcery získat byt. Učitelské povolání vykonávala až do důchodu.
Lýdia Kovářová je stále aktivní členkou Českého svazu bojovníků za svobodu.
